Pro novorozenecké období je typické výrazné fyziologické napětí.
Horní končetiny jsou ve výrazně flekčním držení, s rukou v pěst s nápadným přitažením palce. Převaha napětí předloketních svalů a svalů paže je tak velká, že přestože všechny reflexy jsou zvýšeny, nejde vybavit např. tricipitový extenční reflex.
Novorozenec na břiše nemá žádnou opěrnou bázi, pouze úložnou plochu.
Točí hlavu. Pohyby očí nejsou ještě koordinované (tzv. strabismus), dítě neumí fixovat okolní předměty, nekontaktuje. Naléhá na polovinu těla, od tváře, přes hrudník až do oblasti pupíku.
Hlava je níž než pánev, která je ve flekčním držení (anteverze pánve).
Ruce jsou zatíženy v oblasti zápěstí, a nemůžou být uvolněny pro vědomý úchop. Dítě provádí na podnět nekoordinovaný pohyb všech čtyř končetin. Výkon rukou je provázen generalizovanými pohyby celého těla a někdy i tváře.
Tyto pohyby jsou mimovolní - živé, trhavé, nepravidelné a nepředvídatelné.
1. měsíc jsou ruce převážně sevřené.
Výrazný je reflektorický úchop – při dotkykovém podráždění dlaně nebo stiskem hlaviček záprstí dítě ruku automaticky sevře. Kojenec drží prst či předmět silně delší dobu. Nejedná se tak o úchop v pravém slova smyslu. Sevření do pěsti se zvětšuje při pokusu dítěti předmět odebrat. Sevření trvá asi minutu, než se svalové napětí zmenší. Doba trvání reflexu se zkracuje při opakování pokusu.
Úchopový reflex se objevuje i na nohou, dokonce poněkud dříve.
Je přítomen s ubývající intenzitou u dětí od narození až do 12. měsíce života, kdy zaniká souběžně s vývojem opěrné funkce nohy.
Úchopový reflex ruky a nohy má velké využití při hodnocení psychomotorického vývoje dítěte a jeho poruch. Schází-li úchopový reflex v prvních měsících života, může se jednat o spastickou motorickou poruchu.
Úchopové reakce ruky jsou tak silné, že je vybavitelný např. Palmární úchop.
Pokud vsuneme dítěti do dlaně prst a zvedneme do výše, může být sevření tak masivní, že dítě zůstane viset. Kolem 1. měsíce může úchopový reflex dokonce překrýt i bolestivý podnět, dítě např. sevře i zkumavku s horkou vodou.
Přetrvávání reflektorického úchopu po 1. roce je vždy patologické, což může být zapříčiněno nesprávným ošetřováním nebo projevem poškození CNS.
4. týdnen v poloze na břiše pomalu povoluje flekční držení, pánev i lokty směřují k podložce.
1. měsíc kontaktuje 50% dětí. Když už je dítě schopné sledovat předmět svého zájmu pohledem, reaguje na něj motorickou vegetativní odpovědí. Zrychlí se dechová frekvence, sliní, apod. Předmět zájmu se snaží uchopit a přiblížit ho k ústům všemi prostředky. Kojenec uchopuje předměty svého zájmu očima, obličejem, ústy, jazykem, rukama, nohama a celým tělem.
6.týden je schopno dítě v poloze na břiše zvedat krátkodobě asymetricky hlavu nad podložku.
Tím zatěžuje vzdálenější části předloktí, stále však nemá opěrnou bázi, pouze úložnou.
75% dětí kontaktuje, motorickým vyjádřením kontaktu je v poloze na zádech asymetrické postavení šermíře.
V této poloze dochází k povolení pěstičky.
2.měsíc zvedá v poloze na břiše hlavu od podložky a chvíli ji udrží.
Tento vzpřimovací reflex je vývojově nejdůležitějším reflexem opěrné motoriky dítěte.
Kontaktuje 100% dětí. Pokud kontakt přichází ze střední roviny, udrží hlavu a neuklání ji.
V poloze na zádech spojuje ruce – rozvoj koordinace ruka – ruka.
Dítě si začíná uvědomovat své ruce. Prsty jedné ruky ohmatávají druhou ruku těsně před obličejem pod kontrolou zraku.
Koordinace ruka – ruka je možná pouze u zdravého a bdělého dítěte, nemůže se objevit, pokud dítěti ruce uměle spojíme.
Jde o počátek spolupráce obou mozkových hemisfér. Kojenec už je schopný pohybovat samostatně i jednou končetinou, ale pohyby ještě nemají směr a řízení.
Toto stadium trvá až do konce 5. měsíce.
3. měsíc si cíleně dává předmět k ústům.
V poloze na zádech nejsou paže již v napětí, dítě může ulnárně uchopovat.
Začíná rozvoj souhry ruka – oko – ústa, která se vyvíjí do 4. měsíce.
Konec 3. měsíce je vývojově významným obdobím.
Objevuje se poprvé stabilní opěrná báze, která má trojúhelníkovitý tvar – opora o oba lokty a pánve.
Otevírá pěstičky.
Dítě „pase koníčky“. To umožní dítěti později dosáhnout optimálního způsobu vzpřímeného držení (sed a stoj) a lokomoce.
Tyto polohy jsou základem pro schopnost úchopu horní končetinou.
Úchop se tedy stává výsledkem držení těla a kvalita úchopu tak odpovídá kvalitě držení těla.
Minuli jste 1. díl? Pojďte si ho doplnit: